ZAČALO TO STŘÍHÁNÍM KAMARÁDŮ PO NOČNÍ

„Život je jako bonboniéra… Nikdy nevíš, co ochutnáš."

— Forrest Gump

Tahle hláška z Forresta Gumpa mi utkvěla v hlavě už jako klukovi. Když se dnes ohlédnu zpátky, sedí na můj život víc, než bych tehdy čekal.

Ke stříhání jsem se dostal tak trochu náhodou. Zpočátku jsem neměl profi vybavení ani jistotu, kam mě tahle cesta zavede. Často jsem po noční směně mířil rovnou ke kamarádovi domů, abych ho ostříhal. Právě tam jsem se učil – střih po střihu.

Postupně jsem zjistil, že moje kreativita nekončí jen u hudby. Našel jsem práci, ve který můžu každý den tvořit a dělat něco pro druhé.

Z lidí, co ke mně začali chodit na střih, se časem stalo víc než jen klientela. Jsou z nich známí, kámoši a v mnoha případech tak trochu druhá rodina.

Dnes už mám za sebou kus cesty, ale na svoje začátky nezapomínám. Připomínají mi, proč jsem začal a co si chci zachovat i ve Fuegu: normální přístup, žádné divadlo.

Protože dobrej střih je jedna věc. Ale pocit, se kterým odcházíš, je věc druhá.